Institut Váši Příhody

Váša Příhoda (1900–1960), rodák z jihočeských Vodňan, patří k nejvýznamnějším houslovým virtuózům 20. století. Jeho talent se projevil již v raném dětství pod vedením otce Aloise. Zásadním zlomem byl rok 1910, kdy se stal žákem profesora Jana Mařáka. Ten u něj vybudoval základy precizní techniky a disciplíny. Už jako dvanáctiletý Příhoda udivoval technickou vyspělostí v náročných skladbách Paganiniho či Bazziniho.

Cesta ke světové slávě

Ačkoliv byl považován za zázračné dítě, skutečný světový triumf přišel po první světové válce. V roce 1919 odjel do Itálie, kde zpočátku čelil finanční nouzi a musel hrát v milánské kavárně. Zde jej však slyšel slavný dirigent Arturo Toscanini, který prohlásil, že ani sám Paganini nemohl hrát lépe. Tato slova mu otevřela dveře do nejprestižnějších sálů. Následovala série vyprodaných turné po Itálii, Jižní i Severní Americe a Africe. Ve 20. letech byl již řazen po bok velikánů, jako byli Kreisler, Heifetz či Kubelík.

Umělecký profil a pedagogická činnost

Příhoda byl typickým představitelem romantického stylu. Jeho hra se vyznačovala neuvěřitelnou lehkostí techniky (zejména dvojhmaty, flažolety a smyky), ale především barevným a citovým tónem. Postupem let dozrával od čistě virtuózních skladeb k hluboké interpretaci děl Bacha, Mozarta, Beethovena a Dvořáka. Věnoval se také komorní hře v rámci klavírního tria.

Od roku 1946 žil trvale v zahraničí (v italském Rapallu). V závěru kariéry se soustředil na pedagogiku, působil jako profesor na hudebních akademiích v Mnichově a ve Vídni, kam za ním přijížděli žáci z celého světa. Do vlasti se triumfálně vrátil v roce 1956 na festival Pražské jaro. Krátce před svou náhlou smrtí na srdeční záchvat věnoval československému státu své vzácné housle Stradivari „Camposelice“ z roku 1710. Jeho odchodem se uzavřela jedna z nejslavnějších epoch českého houslového umění.